Vlak do Samarkandu

Píše se rok 1923, v Rusku definitivně zvítězili bolševici a lepší zítřky. O kolik lepší ty zítřky jsou, se na vlastní kůži může přesvědčit pět set dětí od dvou do dvanácti let z kazaňských dětských domovů a útulků, které by následkem hladomoru v Povolží pravděpodobně zemřely hlady. „Pole bez ozimu. Chlévy bez zvířat. Sýpky bez jídla. Nemocnice, kde se neléčí. Školy, kde se neučí…“ Bolševické úřady sice vypraví vlak, který má děti odvézt do tisíce kilometrů vzdáleného Samarkandu, chybí mu ale vhodné vagony, palivo, odborný personál, hračky, kterými by se děti zabavily, a hla